Jak je možné, že jsme byli takhle hloupí?

John Archibald Wheeler (9. července 1911 - 13. dubna 2008)
přední americký fyzik, který se zabýval teorií relativity a relativistickou astrofyzikou.

Za tím vším se jistě skrývá myšlenka, velmi jednoduchá a krásná, že až ji - za dekádu, století, či tisíciletí pochopíme, řekneme si všichni:
Jak by to vůbec mohlo být jinak?
Jak je možné, že jsme tak dlouho byli takhle hloupí?

John Archibald Wheeler

Která ze sil zvítězí?

Kniha: Elegantní vesmír. Superstruny, skryté rozměry a hledání finální teorie 
(Brian Greene, Mladá fronta 2001)

Brian Greene

Všechno, co můžete spatřit v světě pozemském i na nebi, se zdá být kombinací elektronů, up-kvarků a down-kvarků. Neznáme žádný experiment,který by naznačoval, že se kterákoli z těchto tří částic skládá z něčeho menšího. Zato velké množství pozorování ukazuje, že vesmír samotný obsahuje další druhy částic. V polovině padesátých let našli Frederick Reines a Clyde Cowan nezvratné důkazy existence čtvrté elementární částice, neutrina, předpovězené už začátkem třicátých let Wolfgangem Paulim. Ukázalo se, že neutrina se velmi těžko hledají, neboť procházejí ostatní hmotou téměř jako duchové a jen zřídkakdy s ní interagují; neutrino s průměrnou energií lehce projde biliony kilometrů tlustou olověnou zdí, aniž by to sebeméně ovlivnilo jeho pohyb nebo zeď samotnou. Po této zprávě bychom si měli oddychnout, jelikož při čtení této věty neškodně prolétávají miliardy neutrin vychrlených Sluncem naším tělem i zeměkoulí na své samotářské cestě vesmírem.
(str. 17)

Abychom ocenili význam poslední otázky, představte si, že do každé ruky uchopíte jeden elektron a tyto dvě stejně nabité částice přibližujete. Gravitace působící mezi nimi je bude přitahovat, zatímco elektrostatická síla je bude odpuzovat. Která ze sil zvítězí? Soutěž není třeba konat, elektromagnetické odpuzování je přibližně milion miliard miliard miliard miliardkrát silnější! Jestliže bychom délku vašeho pravého bicepsu považovali za sílu gravitace, potom by se levý biceps musel rozprostírat po celém známém vesmíru, aby znázornil velikost elektromagnetické síly. Jediným důvodem, proč není gravitace zcela zastíněna elektromagnetismem ve světě kolem nás, je to, že většina těles obsahuje stejné množství kladných a záporných nábojů, jejichž síly se vzájemně ruší. Na druhé straně gravitace je vždy přitažlivá, a tak kompenzace nemůže nastat - více materiálu způsobuje silnější gravitaci. Ale na fundamentální úrovni fyziky je třeba gravitaci označit za mdlou sílu. (Tento fakt se podílí na obtížích s pozorováním gravitonu; najít nejmenší balíček nejslabší síly je opravdu těžký úkol.) Experimenty také ukazují, že silná síla je asi stokrát silnější než elektromagnetická a ta je zase asi tisíckrát silnější než slabá síla.
(str. 21)

True Detective: dva důvody proč si je nenechat ujít!

Seriál: True Detective (USA, 2014, 8x58 min., režie: Cary Fukunaga)

Důvod první: dusná atmosféra. Apokalyptická a ochromená Louisiana. Depresivní rovina, v které se skrývají obydlí vyšinutých vrahů, karavany s prostitutkami, rozpadající se kostel, stany fanatických kazatelů, na horizontu lemované kouřem továrních komínů. Beznaděj, kde se může stát téměř vše, z které není kam utéci. Hnilobý rozpad uvnitř i navenek. Vše umocňuje tempo - pozvolný ponor, sestup dolů. Je více času sledovat a nechat působit obraz - tváře i krajinu.

Důvod druhý: postava a obsazení Rustyho. Diváci milují postavy společenských outsiderů, kteří pod maskou podivínů skrývají výjimečné schopnosti a křehkou vnitřní konstituci. Dovolím si osobní odbočku - americký film bez Paula Newmana přestal být tím, co býval. A možná to bude právě Matthew McConaughey, kdo opět doplní onen chybějící archetyp charizmaticky rozervaného idealisty ze staré školy, který se jako jediný postaví systému. V případě detektivů navíc skvěle funguje napětí mezi schopenhauerovsky skeptickým Rustym a věčně nasupeným Hurtem (Woody Harrelson), kterému kolabuje manželství.

Index síly selekce

Kniha: Velké otázky. Evoluce (Francisco Ayala, Universum 2014)

Studie lidských populací ukazují, že příležitost pro přírodní výběr často stoupá právě tehdy, když průměrný počet dětí klesá. Rozsáhlá studie publikovaná roku 1961 ukázala, že index síly selekce na plodnost byl u žen narozených ve dvacátém století čtyřikrát větší u žen ze Spojených států, u nichž byl průměrný počet dětí na ženu menší než tři, než u žen ze Zlatého pobřeží v Africe nebo québeckého venkova, jež měly v průměru dětí sedm. Neexistuje žádný důkaz, že by přírodní výběr založený na různé míře plodnosti i populací současných lidí vymizel.
(str. 152)

Odhaduje se, že oba genomy, jež zdědíme od rodičů, se liší asi v jednom či dvou nukleotidech z tisíce. Lidský genom sestává z o něco více než tří miliard nukleotidů. To znamená, že genomy každého lidského jedince se navzájem liší v přibližně třech až šesti milionech nukleotidů - a to už je slušná dávka genetického polymorfismu.
(str. 153)

Psaní je pročištěné myšlení

Kniha: O psaní (Stephen King, Beta 2002)

Když o něčem píšeš, je to, jako bys ten příběh sám sobě vyprávěl. Když to přepisuješ, to nejdůležitější je vyndat z toho to, co tím příběhem není.
(str. 44)

Tohle není próza, tohle je návod k použití.
(str. 83)

Slovo je pouze vyjádřením významu, i když docela pasuje, nikdy plně nepopíše význam.
(str. 92)

Stačí dvě strany trpného rodu - tedy víceméně jakákoli smlouva, která kdy byla sepsána, pokud se nezmíníme o celých haldách mizerné literatury - a už se mi chce řvát. Je to slabé, opakuje se to pořád dokola a často to člověka dokáže potrápit.
(str. 97)

Příslovce není tvůj kamarád.
(str. 98)

Příslovce i trpný rod vznikly, jak se zdá, jen díky nesmělému spisovateli.  Trpným rodem spisovatel většinou dává najevo svůj strach, že ho nikdo nebude brát vážně, je to hlásek, jakým mluví malí chlapečkové s knírem namalovaným krémem na boty nebo malé holčičky v lodičkách svých matek. Příslovci spisovatel většinou projevuje svůj strach, že se nevyjadřuje dostatečně jasně, že není svou myšlenku schopen sdělit tak (otázka přepisovatele: tento trpný rod je chyba autora nebo překladatele?), abychom ji pochopili.
(str. 98)

Knihy, které je snadné číst, mají spoustu krátkých odstavců - včetně odstavců tvořících dialog, a ty mohou být tvořené jen jedním nebo dvěma slovy a spoustou bílého místa.
(str. 101)

Psaní je pročištěné myšlení.
(str. 103)

Jemné seřízení vesmíru

Kniha: Stephen Hawking Hledání teorie všeho (Kitty Fergusonová, Aurora 1996)

Na začátku osmdesátých let Hawking říkával: "Když si člověk představí, kolik možných konstant a zákonů se mohlo objevit, je množství těch, které by vyloučily vznik života, jako je náš, v obrovské převaze."

Existuje mnoho příkladů tohoto záhadného, jemného seřízení: Hawking upozorňuje na to, že kdyby byl elektrický náboj elektronů jen lehce odlišný, hvězdy by buď nehořely a nedávaly by nám světlo, nebo by neexplodovaly supernovy a nevrhly by do volného prostoru suroviny potřebné ke zformování nových hvězd, jako je Slunce, nebo planet, jako je Země. Kdyby gravitace byla slabší, než je, nemohla by hmota seskupit ve hvězdy a galaxie. Stejně tak by se nemohly zformovat galaxie a sluneční soustava, kdyby gravitace nebyla současně nejslabší ze čtyř sil. Žádná z našich současných teorií není schopna předpovědět sílu gravitace nebo elektrického náboje elektronu. Jsou to volitelné veličiny a lze je zjistit jen pozorováním, ale zdá se, že tyto veličiny jsou nastaveny přesně tak, aby umožnily formu života, jako známe.
(str. 77 - 78)