James Hillman: Ale myslím, že tu jde o něco jiného. Podle mě je to spíš záležitost uvědomění, že mezi mrtvými a živými existuje propustná hranice. Mezi životem a smrtí. A my jsem to ustanovili tak, že smrt a život stojí v protikladu a my že se musíme držet od smrti dál, že je to jakási "nejzazší jinakost", že člověk umírá sám, a všechny tyhle existencialismy. Zdá se mi, že tohle nabízí naprosto odlišný způsob uvědomění - že denní svět je prostoupen tím druhým světem, všemi možnými drobnými způsoby, a že vždycky zaznívají vnitřní hlasy a mrtví představují varovné postavy. Že žijeme s mrtvými. To, co pokládáme za způsob života, může být spíše způsobem smrti. A to může být způsobem, jak najít intenzivnější život. Že ty dva nejsou nezbytně alternativami, že nejdřív člověk dělá jedno a pak to druhé.
(str. 32 - 33)
Žádné komentáře:
Okomentovat