Kniha: O smyslu českých dějin (Josef Pekař; Rozmluvy 1990)
Vůbec, mluvíce o poměru a vztahu prvých Slovanů českých ke Germánům, musíme se rozejíti se staršími theoriemi o zásadních rozdílech mezi oběma světy, zejména v nauce o holubičí nebo rolnické mírumilovnosti Slovanů na rozdíl od bojovných, tvrdých germánů - u Čechů aspoň této protivy nenalézáme. České kmeny té doby, o níž mluvíme jsou státně organizovány na vojenském základě podobně jako Germáni (proč a jak Germáni Slovany předstihli kulturou, zejména Germáni v mezích bývalé římské říše usídlení, nepotřebuje, tuším, výkladu), a co povahy se týče, dosvědčují nám souhlasně soudobé výroky cizí i domácí, že právě Čechové byli pověstni divokou bojovností: "národ, jenž se nad jiné národy za divočejší samou povahou svou pokládá", čteme u nich u Kristiána, "Čechy zuřivější než jejich šelmy", čteme o nich v době Karla Velikého. Že tato surová energie vybíjela se víc ve vzájemných zápasech a nenávistech vnitřních nedovedouc pravidlem sjednotiti svou sílu proti cizině, je faktem, jenž nám poněkud vysvětluje, proč staří Slované přes svou početnost a své schopnosti byli takovou měrou státně organisováni nebo ovládáni cizinci.
(str. 15; Svatý Václav)
Žádné komentáře:
Okomentovat